Hoj, lidi já jsem Jakub, 

píšu tento  příběh jen proto aby mohl pomoc někomu kdo je ve stejné situaci jako jsem byl já. Čím začít asi tím, že 6tř. byla pro mě naprostým peklem. Říkáš si co může za peklo zažít kluk, že! Pamatuju si jak jsem na začátku října 6tř. začal chodit do fotbalu. Strašně jsem se na to těšil, trénoval nás tělocvikář ze školy. Od mala jsem moc ve sportu vynikal ale strašně mě bavil. První trénink se stal naprostou katastrofou, vůbec mi to nešlo kluci se mi smáli ale nechtěl jsem to vzdát. Během prvního měsíce trénování se na facebooku objevila skupina s názvem KUBA je TUBA, na ní se objevovaly fotky z šatny a videa mých nezdarů. Nakonec to přešlo i do celé školy, skupina měla přes 200 členů. Smál se mi snad každý. Fotili a natáčeli mě všude.Do aktovky dávali zhnilé banány, vajíčka a ukradli mi věci. V lednu když jsem šel opět potupně ze školy jsem potkal kluky z 8tř. podkopla mi nohy a já spadl na zem. Strašně se tomu smáli a začali mi nadávat. Vzali mi aktovku a v ní vyhrabali peněženku. Měl jsem tam asi 80 korun, které mi vzali. Jak jsem se zvedal několikrát do mě pestmi udeřily a vyhrožovali mi jestli zítra nebudu mít litr dostanu pořádně do držky. Doslova se slzami v očích jsem utíkal domů. Večer jsem si vymyslel, že mi není dobře abych nemusel do školy. Podařilo se mi zůstat doma tři dny, pak už mi máma nevěřila. Začal jsem teda chodit za školu. Na to se samozřejmě rychle přišlo a tak jsem začal krást peníze rodičům. Pravidelně jsem klukům nosil peníze a stejně jsem vždycky dostal. Měl jsem vždycky dobré známky a najednou jsem začal propadat, prostě se učit nešlo. Rodiče na mě pořád tlačily, nadávali za špatné chování a známky. Přišli mi na to, že jim kradu peníze tak je začali schovávat a já každý den dostával od kluků víc a víc. Smála se mi celá škola, na fotbal už jsem přestal chodit a život pro mě měl čím dál víc menší cenu. Jednoho dne místo školy vzal jsem kolo a rozhodl se narazit do stromu. Jel jsem tak rychle, s myšlenkou narazit do toho největšího stromu, že jsem přehlédl přednost a v plné rychlosti mě srazilo auto. Pamatuji si jak jsem dlouho letěl vzduchem a pak už nic. Probral jsem se až po několika dnech v nemocnic. Když jsem viděl zoufalé rodiče, rozbrečel jsem se a vš jim řekl. Příběh končí dobře, skupina zmizela já přestoupil na jinou školu.

Neboj se svěř se ať nedopadneš  jako já.  Ahoj Jakub